Pavel svatý plavil se až do Troady, 7. tu kázal a mládence vzkřísil, 15. odtud plavili se do Milétu, 17. tu svolal starší Efezské, jimž osvědčení a napomenutí i s pohrůžkou učiniv, 36. s nimi se s pláčem rozžehnal.
1. Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků a ^požehnav jich, vyšel odtud, °aby se bral do Macedonie.
2. A když prošel krajiny ty, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké,
3. V kteréžto pobyv za tři měsíce, (kdežto Židé učinili jemu ^zálohy,) když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii.
4. I šel s ním ^Sópater Berienský až do Azie, a z ~Tessalonicenských °Aristarchus a Sekundus a ÷Gáius Derbeus a *Timoteus, z Azianských pak ^^Tychikus a ~~Trofimus.
5. Ti všickni šedše napřed, dočkali nás ^v Troadě.
6. My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní.
7. Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli °k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci.
8. A bylo mnoho světel tu na té síni, kdež byli shromážděni.
9. Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů, a vzat jest mrtvý.
10. I sstoupiv dolů Pavel, °zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest.
11. A vstoupiv zase na síň, lámal chléb a jedl, a kázání jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč.
12. I přivedli toho mládence živého, a byli nad tím velice potěšeni.
13. My pak vstoupivše ^na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; neb jest byl tak poručil, maje sám jíti po zemi.
14. A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu.
15. A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne přistavili jsme bárku k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu.
16. Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné bylo, aby byl o ^letnicích v ~Jeruzalémě.
17. Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve.
18. Kteřížto když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v °kterýžto přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl,
19. Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských.
20. Kterak jsem ničehož ^nepominul, což by vám užitečného bylo, abych vám toho neoznámil, ale učil jsem vás vůbec zjevně i po domích,
21. Svědectví vydávaje i Židům i Řekům °o pokání k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše Krista.
22. A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi,
23. Než že Duch svatý po °městech, kudyž jsem šel, osvědčuje mi, pravě, že vězení a soužení mne očekávají.
24. Však já ^nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen ~abych běh svůj s radostí vykonal a °přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží.
25. A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím.
26. Protož osvědčujiť vám dnešní den, °žeť jsem čist od krve všech.
27. Nebť jsem neobmeškal zvěstovati vám ^všeliké rady Boží.
28. Buďtež ^tedy sebe pilni i všeho stáda, v němžto Duch svatý ustanovil ~vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl °svou vlastní krví.
29. Nebo já to jistotně vím, že po mém odjití vejdou mezi vás °vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.
30. A z vás °samých povstanou muži, jenž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě.
31. Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři ^léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého z vás.
32. A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýžto mocen jest vzdělati vás, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými.
33. Stříbra °nebo zlata neb roucha nežádal jsem od žádného.
34. Nýbrž °sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto.
35. Vše ukázal jsem vám, ^že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť ~on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.
36. A to pověděv, °klekna na kolena svá, ^modlil se s nimi se všemi.
37. I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej,
38. Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí.