Milé sestry a bratři, vážení přátelé,
předkládáme Vám další číslo našeho časopisu. Je naším přáním, aby vyváženě přinášel potřebné podněty pro duchovní život všech čtenářů a zároveň informace o naší Jednotě bratrské doma i v zahraničí. Především této části se bude týkat tento úvodník.
Na počátku měsíce května se měli opět příležitost setkat k pastorální konferenci naši kazatelé i s manželkami. Hlavním řečníkem byl bratr PhDr. Pavel Říčan, který hovořil na téma "Rozvoj osobnosti" a "Jak chránit děti před špatnými vlivy". Ve třetí části nás vedl k malému experimentování - vybraní účastníci dostali za úkol přehrát malé scénky z obvyklých rodinných situací: pochválit dítě za úspěch ve škole, řešit rodičovsky obtížnou záležitost, když dítě chce něco, s čím příliš nesouhlasíme... "Výkon" představitelů zmíněných rolí byl všemi přítomnými posuzován a společně jsme hledali, jak tyto věci řešit co nejlépe. Mohli jsme si uvědomovat, jak mnoho záleží nejen na obsahu vlastního sdělení, ale také na způsobu, jak s druhým jednáme, jak jsme ochotni jej respektovat i s jakou mírou taktu prosazujeme své přesvědčení. Máme jistě co vylepšovat jako rodiče i jako ti, kteří jsou součástí sborového obecenství, ve kterém také musíme řešit leckteré nesnadné věci.
26. a 27. května se konala v Nové Pace Regionální konference Jednoty bratrské, kterou tvoří zástupci 3 evropských provincií (české, britské a kontinentální) a zástupci 6 evropských misijních společností Jednoty bratrské. Toto každoroční setkání umožňuje lepší vzájemnou informovanost o tom, co se kde děje, jaké jsou důvody pro společně sdílenou radost, ale také která oblast vyžaduje naše přímluvy, případně konkrétní pomoc. Protože se jedná spíše jen o poradní setkání, o některých věcech se hovoří s větší otevřeností a to jistě prospívá naší vzájemné sounáležitosti. Je dobře, jestliže také hledáme nejlepší řešení pro záležitosti, které se týkají nás všech (např. setkávání naší mládeže na Moravialu, setkání evropských církví v Grazu a j.). Zatím spíše jen mlčky sledujeme jednání misijních organizací, nicméně rozsah této práce je vskutku udivující. Na časté otázky, kdy bude mít i Jednota bratrská v České republice nějakou misijní organizaci, zatím neumíme dát odpověď. Jsme však rádi, že zatím alespoň jedna celocírkevní sbírka v roce je určena na podporu některého misijního projektu.
Už pravidelně zasedá v červnu synod naší provincie. Jeho členové se k němu sjedou ze všech sborů ve dnech 12.-14.6. S vděčností opět využijeme prostory k jednání i ubytování, které patří novopackému gymnáziu. Členy synodu čekají zprávy Úzké rady, komisí a jednotlivých sborů. Ale také projednávání návrhů. Jak je z rozmnožených synodních materiálů zřejmé, velká část bude věnována záležitostem finančním a úpravám dosavadního církevního Řádu Jednoty bratrské, jehož změny si vynucuje potřebná restrukturalizace naší provincie. U mnoha bodů vznikne patrně napětí mezi tím, na co jsme zvyklí a co bychom si i do budoucnosti přáli - a mezi tím, co je reálně možné. Na co máme a na co stačí naše síly. Přejeme si, aby Duch svatý vedl celý synod tak, aby v záležitostech theologických bylo principiálně zachováváno zdravé biblické učení, aby v těch oblastech praktické správy církve bylo nalézáno řešení moudré, ale aby se zároveň nikdy neztrácel laskavý ohled na ty, jichž se budou některé změny citelně dotýkat. My všichni, kteří vyznáváme Ježíše Krista jako Beránka, který nesl i naše provinění a kteří se hlásíme k jeho církvi, jsme pověřeni "nést břemena jedni druhých". Jak konkrétně se to projeví v našich sborech, to bude záležet na našich postojích nejen v čase zasedání synodu, ale především v následujících měsících a letech.
Pán Bůh nás posiluj ke každému dobrému slovu i skutku!
Se srdečným pozdravem
Bohumil Kejř
Možná ve vás při čtení tohoto podobenství vyrůstá otázka, kterou jsem měl i já. Otázka po smyslu a pravdivosti tohoto podobenství. Musím se přiznat, že jsem jeho slovům o hořčičném zrnku a následně vyrostlém stromu mnoho nerozuměl. Pokaždé, když jsem na jaře hleděl na krásně žluté pole s hořčicí, ve mne rostla otázka: Kde jsou ty větve, v jejichž stínu hnízdí ptáci? Vždyť ta hořčice není zase až tak veliká, aby to byl přiměřený obraz pro podobenství. Dnes už tyto otázky neřeším. Zjistil jsem si, jak to s hořčicí je.
V Palestině totiž roste, a mnohde i divoce, hořčice černá (pro botaniky mezi námi: sinapis nigra). Ta, podle mně dostupných informací, dosahuje výše až 4 metry (A. Novotný - Biblický slovník). Teď už tedy chápeme, proč Pán Ježíš použil právě tuto rostlinu a ne třeba fazoli. Hořčice, ač má velmi malé semeno, dorůstá obrovských rozměrů, na rozdíl od jiných rostlin.
Po tomto botanickém úvodu máme před sebou obraz Božího království. Semínko přichází na zem a je malé. Postupem času však roste a rozmáhá se. O čem to Pán Ježíš mluví? O Božím království jako oblasti, kde Bůh kraluje a která se neustále zvětšuje a rozšiřuje. Na prvním místě zde vidím skutečnost, že v Pánu Ježíši Kristu již přišlo Boží království na tuto zem (např. L 11:20). Součástí tohoto království byla hrstka učedníků a jistě se shodneme, že to nebylo království veliké. Přesto mělo toto království velikou vnitřní moc k růstu (stejně jako semeno). Bylo jich na počátku pár, ale obdrželi o Letnicích zmocnění, aby mohli růst - Ducha svatého. Přijali jej a stali se svědky o svém Králi v Judsku, v Samaří a až ... Z malého semínka vyrostlo něco úžasného. Evangelium o spasení se dostalo do celého světa. Ale přesto je ještě mnoho míst, která zůstávají na mapě probuzení bílá a nezasažená. A nejsou to jen islámské země, které nás možná napadnou jako první na seznamu. I naše země, ač se odvolává ke křesťanským tradicím, patří také mezi ty, které jsou dnes nezasažené. Těším se na to, až i v naší zemi vyraší nová, svěží ratolest velikého stromu Božího království, až lidé v našem národě vyznají Ježíše jako Krále, Pána a Spasitele.
Podobenství o hořčičném semeni, je na prvním místě podobenstvím o Božím království. V evangeliu podle Lukáše (17:20-21) Pán Ježíš říká, že Boží království je mezi námi nebo také uvnitř nás (jiný překlad). Myslím, že to ukazuje na důležitý fakt postupného rozmáhání království nejen v tomto světě. Někde to začíná a někam směřuje. Vidím to jako na sebe postupně napojené jednotlivé články řetězu: Boží království začíná růst uvnitř nás >> Boží království roste mezi námi >> Boží království zasahující tento svět. I to je růst z malého semínka do něčeho velkého. Jeden článek navazuje postupně na druhý a nelze chtít mít silný třetí článek, jestliže je slabý první nebo druhý. Těžko by byli učedníci ochotni jít zvěstovat Boží království do světa, kdyby již nerostlo v jejich osobních životech. Vyhlížíme-li růst Božího království v tomto světě, je to také výzva pro nás, aby rostlo přímo v našich životech a mezi námi navzájem. Jinými slovy: jak chci, aby rostlo Boží království ve světě, jestliže neroste mezi námi? Mohu mít veliké vize, jak poroste Boží království v tomto světě, neroste-li však ve mně osobně a ve vztazích s druhými křesťany, stojím na vedlejší koleji a potřebuji se navrátit na "hlavní tah". A ten je určen již zmíněným řetězem jednotlivých článků.
Zde se dostáváme k druhému možnému pohledu na naše podobenství. Tou zemí, do které zapadá semínko, je náš vlastní život. Boží království má růst a rozmáhat se v našich osobních životech. Uvěřili jsme, prožili nové narození z Ducha svatého (J 3:1-21), ale to je jen začátek. Bylo do nás vloženo drahé símě víry, které chce růst a nést ovoce. Dotýká se to našeho každodenního života, ve kterém se rozhodujeme pro poslušnost nebo také neposlušnost našeho Krále. Podle toho kolik prostoru dáme Králi, tak také poroste Boží království v našich životech. Každé semínko potřebuje vhodné podmínky pro svůj růst. Vláhu, teplo, světlo, ale i prostor, aby mělo kam růst.
Ať to tedy vezmeme, z které strany chceme, nevyhneme se požadavku na růst Božího království v našem osobním životě víry. Ale co konkrétně má růst? V epištole Římanům (14:17) je napsáno, že Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém. Nemyslím, že by to byla vyčerpávající definice Božího království. Mám za to, že Boží království je větší a jeho slávu spatříme, teprve až bude samotným Králem nastoleno ve vší své plnosti na konci času. Ale jako jisté vodítko pro náš život nám zmíněný text může posloužit velice dobře.
Má-li mezi námi růst Boží království ve veliký strom, pak musí nutně v našem životě a následně i ve vztazích mezi námi navzájem růst spravedlnost, pokoj a radost. Co však mohu udělat, abych prožíval hojnější spravedlnost, hlubší pokoj a spontánnější radost?
Odpověď je jediná: dát více prostoru Králi ve svém životě.
Do určené nádoby bylo vloženo dvanáct složených lístků. Na třech bylo napsáno slovo "je". Devět bylo ponecháno prázdných. Každý z devíti jmenovaných dostal lístek. Tři z nich, kteří obdrželi lístky s vepsaným slovem "je", měli být ordinováni. Bylo možné, že všichni z devíti bratří mohli dostat nepopsaný lístek, což znamenalo, že by nebyl žádný ordinován. Stalo se, že tři obdrželi označený lístek. Jednota bratrská byla pevně přesvědčena, že Pán povolal opravdu tyto bratry, aby byli jejími prvními ordinovanými kazateli.
Tento rok označuje 530. výročí této události. Protože uznáváme, že Pán nepřestává povolávat služebníky k ordinované službě, prohlásilo ředitelství Severní a Jižní provincie tento rok rokem bratrského duchovenstva. Na počest tohoto výročí navštěvují biskupové každý ze všech 167 sborů v obou provinciích, aby v kázáních zdůraznili duchovenskou službu, připomněli členům mnohá požehnání a radosti, plynoucí ze služby ordinovaných duchovních a modlili se za dílo Ducha svatého, který povolává dělníky k práci na Boží vinici a k věčné žni.
Článek br. biskupa Burtona J. Rightse přeložila z Onwordu
Marie Ulrichová
Když se vrátil do Ochranova, byl přijat bratřími chladně kvůli svému selhání. Nakonec byl poslán do Afriky sám, patrně z trestu. Devátého července 1737 doplul do Kapského Města a brzy se setkal s lidmi, zvanými Hotentoti, jimž musel přijít duchovně sloužit. Bílí usedlíci zacházeli s Hotentoty, kteří byli malí a slabí, jako se zvířaty nebo s věcmi, ne jako s lidmi. Zotročit je znamenalo být k nim vlídný, přátelský, uštvat je jako lovnou zvěř nebylo považováno za zločin.
Schmidt odešel na místo zvané "Baboon Valley - Údolí paviánů". Postavil chatrč, začal stavět školu a pěstoval hrušně. Chatrč vyrostla v dům, vznikl kostel, nožířství a malý mlýn. Škola se stala místem vyučování a střediskem školení. Hrušně kvetly v zahradách, ovocných sadech a ve vinicích. Po 80 letech v roce 1821 Schmidtova proslulá stará hrušeň dala ještě úrodu ovoce, sklidili do 15 pytlů. Během let tisíce Hotentotů přišlo do Baboon Valley, aby tam žili a zůstali.
Jiří Schmidt a stovky jiných mužů, kteří opustili Ochranov v desíti letech po obnovení Jednoty bratrské v roce 1727, šli do celého světa k lidem přehlíženým a odsunutým na okraj společnosti: k černým otrokům v Karibské oblasti, k Inuitům v Grónsku a Labradoru, k Indiánům v Americe, k Hotentotům v Africe a jinam. Evangelium se znova a znova hlásalo, žízniví a hladoví byli nasycováni a potom vyučováni jak se sami sytit. Školy Jednoty a zdravotní útvary poskytly naši péči "těm nejposlednějším - nejmenším", jak je zapsáno u Mat. 25,40.
K obrázku: Zahrada s památníkem Jiřího Schmidta v Genadendalu.
V pozadí část Schmidtova domu, který mu pomohli postavit tři vojáci
v roce 1738. Poslední roky svého života strávil Jiří Schmidt
v Nieském (Německo), kde můžeme najít i jeho hrob.
Jednota bratrská obnovená v roce 1727 vytvořila nové liturgie, nové duchovní písně a hudbu, nové metody církevní organizace, právě tak jako nové metodologie v misiích. Moravané poznali, jak učinit církev významnou pro sociální společnost a potřeby světa.
Naše americká společnost prožívá změnu v nebývalé míře. V posledních 30 letech se vytvořilo více informací než v předešlých 5.000. Zatímco prožíváme vzrůstající různorodost kulturní a náboženské možnosti volby, jsou církevní návštěvy v dlouhodobém poklesu, zvláště v poslední polovině tohoto století. Není to proto, že by ubývalo hledání duchovních hodnot, ale že křesťanství není bezpodmínečně první volbou tohoto hledání.
Jednou věcí, kterou mohou křesťané a církev nabídnout, je náš zájem a láska. Lidé přehlížení a odsunutí na okraj společnosti jsou dnes stále mezi námi, zvláště v našich velkoměstských chudých čtvrtích. Chudoba není jen tam, ale vyskytuje se i na venkově. Mohli a měli bychom se pokusit získat i necírkevní veřejnost. Často střední vrstvy přestaly počítat s Bohem. Pracující chudina tvoří nejrychleji rostoucí složku americké společnosti. Tím se otvírají možnosti pro církev, aby zasáhla svým svědectvím lidi stojící "za dveřmi mimo církev". 1.Jan 3,18: "Nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem".
Osamělá, od světa odříznutá misie Jiřího Schmidta mezi Hotentoty trvala šest let. Rovnaly se šesti letům ztrávených v moravském vězení. Schmidt zanechal v Africe malý sbor složený ze 47 Hotentotů a 39 bílých vojáků, ale dnes po 250 letech patří Jižní Afrika a Tanzánie k největším oblastem působení naší Jednoty. A Údolí paviánů? Jméno se změnilo na Genadendal - Údolí milosti. Bratru Schmidtovi bylo dáno šest let, byl věrný a své mladistvé selhání obrátil ve velké vítězství, když nechal Pána, aby použil jeho život k pomoci těm, kdo stáli na okraji společnosti. Dnes jsme voláni k tomu, abychom byli věrní tam, kde jsme a sázeli a pěstovali nové hrušně, které ponesou časem plody pro Boží království, aby jiní přišli k poznání, že naše sbory jsou "Genadendaly - Údolími milosti", kde člověk ztracený může nalézt důstojnost dítěte Božího.
Zpracováno podle článku bratra Les Westwooda, člena sboru Jednoty bratrské v Edmontonu (Kanada), jímž chce připomenout, že problémy nemají jen naše sbory v zemích 3. světa, ale že je prožívají i v nejvyspělejších civilizacích. Zestručněný příběh Jiřího Schmidta je z knihy bratra Jamese Weingartha "You Are My Witnesses - Vy jste moji svědkové".
Vynikající izraelský žurnalista a vydavatel nejobjektivnějšího izraelského měsíčníku "Nachrichten aus Israel", bratr Ludwig Schneider navštívil ve dnech 23.-24.11.1996 Českou republiku. V sále Bratrské jednoty baptistů v Praze měl čtyři přednášky na téma: "Aktuální problémy Izraele a Blízkého východu. Tyto přednášky vyšly ve vydavatelství A-LEF pod názvem Zprávy z Izraele.
Zmíněná brožurka popisuje na 64. stranách velmi zajímavým způsobem duchovní i politickou situaci Izraele před druhým Příchodem Pána Ježíše Krista. Pro čtenáře je zajímavá zvláště druhá přednáška, která se týká současné situace v Jeruzalémě. Dovídáme se o různých důvodech nepokojů v Jeruzalémě na podzim roku 1996 (tedy velmi aktuální stav) a také o oslavách 3.000 let od založení Jeruzaléma. Pro toho, kdo pozorně tuto zemi sleduje jako "ručičku na hodinách Božích času", je zajímavé sledovat podrobněji události okolo tragické smrti premiéra Rabína a vítězství ve volbách premiéra Benjamína Netanjahu. Bratr L.Schneider velmi osobitě a poutavě vnímá tyto změny ve své zemi, jako jasné Boží STOP k obětování Jeruzaléma Palestincům.
Zajímavá je také čtvrtá přednáška s názvem "Nová politická situace v Izraeli ve světle biblických proroctví." Čtenář se dozví, že za poslední tříleté období tzv. mírové vlády Rabína a Perese Izrael krvácel pětkrát více než za období intifády (ozbrojené povstání Palestinců proti Izraeli 1987-1993). Nástup B.Netanjahua znamená odhalování lži o míru, které kolem sebe šíří vůdce teroristů Jásir Arafat a který, ačkoliv organizoval mnoho teroristických akcí pro Židům a židovským cílům po celém světě, dostal Nobelovu cenu míru. Odhalování této pravdy však stojí velké oběti a růst napětí na Středním Východě.
V závěrečných otázkách a odpovědích se dozvíme, jaké řešení Palestinské otázky navrhuje tento premiér, jak se dívají mesiánští Židé na postavení a obnovení chrámu před příchodem Mesiáše nebo jaká je situace církve v této zemi.
Celá knížečka není drahá (35 Kč) a lze ji objednat i v Křesťanském knihkupectví sboru JB v Liberci.
Vydavatelství A-LEF nedávno vydalo velmi zajímavou knihu Charlese H.Dyera a A.E.Huntové s názvem Obnova Babylóna (znamení posledních časů). Autor této knihy několikrát navštívil Irák, kde se také setkal s řadou klíčových osobností současné politické garnitury. Celá kniha je věnována jednomu z nejdůležitějších měst v dějinách Božího jednání na této zemi - Babylónu. Řada kapitol se tak staly velmi dobrou příručkou ke zkoumání dobového pozadí některých Izraelských a Judských králů a pak zvláště období babylonského zajetí. Zajímavé jsou kapitoly, které popisují vývoj Babylóna v době po vzkříšení Pána Ježíše a zvláště pak o úsilí jeho znovuvybudování v posledních letech za vlády Saddáma Husseina.
Saddám Hussein se přirozeně vidí jako duchovní pokračovatel krále Nabukadnesara a obnovitel zlatého věku Babylónské říše. Celé jeho vnitřní zaměření je spojit se s ostatními arabskými národy v boji proti Izraeli. Čtenář se může dozvědět zajímavé informace i o tzv. Iránsko-Irácké válce, která trvala 7 let (1981-1988) a také o napadení Kuvajtu Irákem a záměrech, který tento diktátor plánoval vůči této zemi. Z hlediska duchovního boje je nesmírně pozoruhodné sledovat periodické povstávání duchovních mocností v průběhu mnoha staletí a jejich jednání, které se stále ve svých světovládných motivech znovu a znovu opakují.
Závěr knihy je věnován rozboru proroctví, které souvisí s eschatologií - věcmi posledních dnů. Ačkoliv autoři jsou zastánci fundamentalistického pojetí Písma, řada mnohých teorií o konci světa je nám blízká. Celá kniha je protkána nejen biblickými odkazy, ale také výroky různých osobností (S.Husseina, novinářů a dalších). Kniha je tím velice zajímavá a přitažlivá. Neměla by chybět v žádné kazatelské ani sborové knihovně. A pro každého, komu je dobové pozadí SZ a NZ, eschatologické věci i současné problémy Středního Východu blízké, je tato kniha neocenitelným dárkem.
Tato kniha stojí 69 Kč a lze ji objednat i v Křesťanském knihkupectví sboru JB v Liberci.
Od
neděle 25. května do
úterý 27. května 1997 se
v Nové Pace konala "Regionální konference Jednoty
bratrské". Jednota bratrská (Moravian Church) je dnes církví,
která je rozdělena do 19 provincií a působí v pěti kontinentech
světa. Jednou za sedm let se koná světový synod Jednoty bratrské.
V mezidobí těchto synodů se scházejí zástupci provincií
a misijních organizací v jednotlivých regionech (severoamerickém,
jihoamerickém, africkém a evropském). Setkání evropského regionu -
regionální konference - se koná každý rok, letos tedy v ČR.
Setkali se zde zástupci Jednoty bratrské
z Británie,
Švédska, Dánska, Německa, Holandska, Švýcarska a
České republiky.
Zastoupena byla také "Rada světové misie Jednoty bratrské",
která má své sídlo ve Spojených státech.
Částí konference byly informace o práci ve třech evropských provinciích a hledání možné spolupráce. Ve sjednocující se Evropě je to úkol také pro církve. Již téměř dvě desetiletí se koná evropské setkání mládeže Jednoty bratrské - Moravial. Tentokrát se hovořilo o přípravě tohoto setkání, které se bude konat v roce 1999 právě v naší zemi. Česká provincie Jednoty bratrské je také jedním z kandidátů na pořádání světové misijní konference Jednoty bratrské v roce 2001.
Jeden den konference byl věnován referátům ze šesti evropských misijních organizací a společnému hledání způsobu a strategie podpory misijních a sociálních projektů v různých částech světa. Přestože většina členů Jednoty bratrské, zvaných Moravané, je dnes ve třetím světě (v Tanzanii je dnes 400 tis. členů Jednoty bratrské), sociální a misijní projekty jsou podporovány převážně "bohatou" Evropou a Spojenými státy. Tak mohou pracovat misionáři, učitelé, lékaři a sociální pracovníci např. v Tibetu a v Indii, na Aljašce a Čukotce, v pralesích střední Ameriky mezi indiány Garifuna nebo mezi domorodci v Malawi a Zairu.
Na účastníky konference zapůsobilo krásné okolí Nové Paky, srdečnost a pohostinnost těch, kteří se o ně starali, a především zahajovací májový koncert, který se konal ve sboru Jednoty bratrské v Nové Pace, kde vedle místních interpretů vystupovali také hosté z Liberce.
V příštím roce se bude "Regionální konference" konat ve Švýcarsku.
OH
(psáno pro ČTK)
Takže především: Milý Rudo, vydrž a přežij to v pohodě! A teď nám dovol pár slov za všecko to společné dobré, co nám bylo dáno prožít. To není gratulace, je to maličké díkuvzdání našemu Pánu a když on dá, je v tom i prosba za hezké časy příští.
Mám před očima společný zpěv, připravovaný na oslavy ve Lhotce k 500 let trvání Jednoty. Zpívali jsme pod Tvojí taktovkou a bylo Ti 30 let. Oslavy ve Lhotce byly velkolepé. Tvé působiště byly Loučky a Koberovy. Začátkem 60. let (1963) jsi byl se svou rodinou povolán ke službě do Tanvaldu. Uvítali jsme, že jsi se tolik věnoval mládeži, která ve Tvém sboru nacházela širší křesťanskou rodinu. Mladí tenkrát spali, kde se dalo, při svých programech poznávali ideály Bratrství v praxi. Později také pomáhali opravovat a udržovat kostelíček Jednoty v Kořenově. To byla škola života a byli jsme Ti vděčni i za naše děti, které tam prožívaly krásné chvíle.
I my jsme s mou první ženou Dášou hodně pracovali s mládeží. Naše společné výlety bývaly často do Jizerských hor. Jak jen to bylo možné, chodívali jsme s nimi v letním období na bohoslužby právě do toho dřevěného kostelíčku, kde jsi sloužil. V době tvrdého ateismu to byla pro dětské duše i pro nás duchovní oáza.
Nejvíce jsme se s Tebou sblížili začátkem 80. let, kdy moje druhá žena Eliška se rozhodovala a později i nastoupila službu v církvi. Jako náš kamarád i předseda ÚR jsi Elišce velice pomáhal po jejím nástupu v Ujkovicích. Zde musím vzpomenout i na vydatnou pomoc našich bratří ze sboru v Železném Brodě. I jim budiž vzdán dík!
Když jsme po revoluci přešli do sboru v Huntířově, jak bychom bez Tvé pomoci vyřešili těžkosti našeho nového misijního působení? Tehdy jsme se také výborně shodli na bratrsky tolerantním stanovisku k zjitřené situaci mezi tzv. "tradičními" a "charismatiky". Dnes se potvrzuje, že to bylo správně, i když nás mnozí odsuzovali. Když jsem míval pokleslou náladu, zajel jsem stopem k Borským do Tanvaldu, poseděl s nimi a bylo to pravé sanatorium. Také si, milý Rudo, nedovedu představit bez Tvého humorného konferenciérství zdárný průběh Husových oslav na Kalichu. Tvé bezprostřední rozveselující projevy a pevná víra často dokonce zadržely hrozící přívaly deště. A když se přece jen jednou pořádně rozpršelo, říkal jsi nám, že je to zanedbatelná maličkost proti tomu, co vytrpěl Mistr Jan. Nikdo tenkrát neodešel. Na to nejde zapomenout.
Milý Rudo a Blaženko, vydržte nám dlouho plni energie a optimismu, potřebujeme vás. Díky za všechno! Pán vám žehnej.
Alšovice, květen 1997
Ivan a Eliška Šolcovi
rád bych vás seznámil s projektem domova pro mladé tělesně postižené lidi. Tento projekt vznikl v Diakonii Beránek již v roce 1994 na základě služby postiženým dětem a mládeži v Jedličkově ústavu. Pravidelná týdenní setkání s dětmi, výlety, letní tábory a další akce, nám pomohly poznat skutečné problémy a potřeby dětí i mladých lidí.
Některé z těchto dětí vyrůstají od útlého dětství v ústavu bez rodičů. Jiné jezdí domů jen na svátky nebo žádný domov nikdy nepoznaly. Po dokončení školy a studií se pro ně uzavírá možnost ubytování a po čase musí ústav opustit. Právě pro ně připravujeme skutečný domov, kde by nalezly pochopení, lásku, ale i povinnosti plynoucí z rodinného života.
Již 3 roky hledáme vhodný objekt pro uskutečnění těchto cílů. Nejednou jsme vyvolali jednání s Úřadem města Liberce, Okresním úřadem v Liberci a dalšími institucemi. Mnohde jsme nalezli pochopení, ne však již praktickou pomoc. Proto výsledkem několikaletého úsilí je jen příslib do budoucna.
S nadšením jsme proto uvítali nabídku Úzké rady Jednoty bratrské na pronájem fary v Dubé u České Lípy. Dubá je pro mě osobně místem, kde jsme spolu s mojí budoucí manželkou prožili prázdninový týden v roce 1993. Již tehdy byl dům opuštěn, ale na modlitbách do mého srdce promlouval Bůh a zjevoval mi jeho touhu po obnovení práce na Božím království právě zde. Tehdy jsem ovšem nic netušil o nabídce, která přijde o několik let později.
Dům jsme si spolu s architektem prohlédli a po modlitbách a úvaze jsme rozhodli nabídku přijmout. Jsme vděční za rychlost v jednáních z Úzkou radou, protože již 28. 4. 1997 jsme mohli uzavřít smlouvu o dlouhodobém pronájmu nemovitosti. Od této chvíle probíhá přípravná fáze. Během této doby bude připravena studie rekonstrukce fary tak, aby byl umožněn bezbariérový přístup jeho obyvatelům. Toužíme vytvořit příjemné prostředí domova pro ty, kteří jej ve skutečnosti neznají. Mělo by zde najít zázemí 8 tělesně postižených mladých lidí, kteří se budou učit samostatnosti. Mnohdy se tito mladí lidé neumějí sami o sebe postarat, protože je to v ústavu nikdo neučil. Proto jim chceme dát možnost naučit se vařit, prát, uklízet, zařizovat osobní záležitosti na úřadech a institucích a další činnosti potřebné pro každodenní život. Tak by měli být připraveni žít v budoucnu samostatný život. I to je naším cílem; najít jim takové bydlení a zajistit takové podmínky, které jim umožní žít samostatně.
Tento projekt bychom chtěli zrealizovat do dvou let. K tomu je však potřeba nejen mnoho práce, ale i finančních prostředků, které bychom rádi získali od nadací i jiných institucí v ČR i mimo naši zemi. Chci vás proto požádat o přímluvné modlitby, jsme si jisti, že bez nich a bez Boží pomoci je naše snažení marné. Pokud byste chtěli přispět na projekt vybudování Domova pro tělesně postižené svým darem, můžete jej zaslat na samostatný účet zřízený k tomuto účelu. Bankovní spojení: Česká Spořitelna a.s. Liberec, číslo účtu: 225 28 51-468/0800.
Michal Exner,
vedoucí práce s tělesně postiženými
v rámci Diakonie Beránek v Liberci
Radek Freiberg, JB Hejnice
Jako sbor jsme měli konečně zázemí v pronajatém internátu. Pořádali jsme mnohé evangelizace, jako třeba promítání filmu Ježíš, přednášky na různá témata pro veřejnost, koncerty skupin, evangelizaci po domech... Během této doby přišli mezi nás tři noví lidé. Stále jsme však pociťovali potřebu hledat vlastní dům, který by byl pro dlouhodobou práci ve Frýdlantě velice klíčový. Z pronajatého internátu jsme mohli být kdykoliv vypovězeni, nehledě na pronájem, který jsme zde museli platit. V březnu 1996 jsme získali Božím vedením dům. Bůh nám požehnal díky jednomu nevěřícímu právníkovi, který má ve Frýdlantě realitní kancelář. Tento člověk koupil jeden velice výhodný dům (jak místem, kde se nachází, tak cenou i prostorem) a potom nám jej během jednoho roku postupně odprodal. Jelikož se jedná o dům velmi velký, jeho spodní patro dnes pronajímáme, abychom měli finance na jeho opravy. Chceme zvěstovat našemu městu evangelium Kristovo, proto každé léto pořádáme letní evangelizace s týmy YWAM a OM. Minulý rok na podzim jsme dělali přednášky o AIDS na všech základních a středních školách ve Frýdlantě. Po večerech jsme v rámci těchto přednášek pořádali večery pro mládež, kterých se zúčastnilo okolo 150 mladých lidí. Dva z těchto lidí k nám dnes chodí pravidelně na mládež, která začala fungovat v návaznosti na tyto večery. Udržujeme styky i s ostatními církvemi. Tomáš Růžička slouží třikrát do roka v charitativním domově ČSCH. Navázali jsme přátelství s letničním sborem v Polské Lubaňi. Pro tento sbor jsme udělali sbírku oblečení, kterou využili pro svou práci v azylovém domě. Pravidelně se scházíme s ostatními sbory v našem Euroregionu Nisa. Kazatelé z české části tohoto regionu se scházejí jednou do měsíce ke společnému sdílení, s ostatními se scházíme třikrát do roka. Jako sbor se účastníme modlitební stráže sborů pořádanou KMS a dalších mezicírkevních akcí pořádaných touto organizací. Nechceme se uzavírat do sebe, ale hledat obecenství s ostatními církvemi. Snažíme se upevňovat vztahy také mezi sebou uvnitř sboru, aby nevěřící lidé mezi námi mohli najít lásku a přátelství, proto každé léto jezdíme na sborovou dovolenou a jednou za dva měsíce pořádáme sborové víkendy. V týdnu se schází ve středu mládež k modlitbám a sdílení. V pátek se schází ostatní lidé na skupinku, kde probíráme jednotlivé knihy Bible a sdílíme se o svých problémech i zážitcích s Pánem. Poslední dobou nám Bůh klade na srdce břímě modliteb a zodpovědnosti za celý kraj. Začali jsme se scházet v pondělí ráno od 5,00 hodin k modlitbám. Jednou za čtrnáct dnů v neděli odpoledne jezdíme na horu nad Frýdlantem, odkud se přimlouváme za celý kraj. Věříme, že Bůh má pro tento kraj připraveno probuzení a tak nás v těchto dnech probouzí k modlitbám.
Na nedělních bohoslužbách 16.2.1997 byla přítomna Úzká rada. Sbor Jednoty Bratrské ve Frýdlantě byl ustanoven jako samostatný sbor. Jeho správcem byl na místo Petra Krásného povolán Tomáš Růžička. Do té doby byl sbor tvořen z lidí žijících ve Frýdlantě i v Novém Městě pod Smrkem. Obě tyto části však již delší dobu pracovaly samostatně, každá ve svém městě. Nadále spolu udržujeme přátelské kontakty. Tomáš Růžička s Martinem Bukovským chodí v našem okrese po školách s přednáškami o světových náboženstvích a sektách. Věříme, že Boží dílo v našem kraji je teprve v začátku, ale Boží milostí poroste a bude svědectvím okolnímu světu.
Sbor prožíval větší horlivost v modlitbách, přicházelo stále více lidí na naše modlitební setkání. Bůh také dále rozvíjel duchovní dary, které můžeme využívat pro službu jak ve sboru, tak i misijně mimo sbor.
Evangelizační aktivity probíhaly spíše na lokálních úrovních - na VŠ, kde působí skupina mladých křesťanů (studentů), na sídlištích, kde maminky pořádaly různé akce pro děti i rodiče, ve školách - v rámci přednášek "AIDS, sex a vztahy". I hudební skupiny, kterých máme ve sboru poměrně hodně, vystupují při různých akcích i na různých místech a touto formou přinášejí evangelium široké veřejnosti (od mládeže až po důchodce).
Aby náš sbor byl přehlednější (na konci 1996 měl 365 všech členů), je rozdělen na dvě části (dva kmeny), o které se starají bratří Jan Votrubec a Ivo Novák, a téměř každý člen je také zapojen v domácí skupince. Skupinek máme kolem 30. Velkou část našeho sboru také tvoří děti. V současnosti jich máme 120 (a toto číslo stále narůstá, loni se každých pět týdnů narodilo další miminko.) Děti jsou rozděleni do šesti tříd Nedělní školy, o něž se stará přibližně 30 učitelů. I mladých maminek máme ve sboru požehnaně. O ně se stará sestra Jolana Krásná a společně hledají různé možnosti, jak oslovit další mladé maminky. Novinkou jsou "Večery pro maminky na mateřské - tentokrát bez dětí".
Naše mládež prošla určitou dobou tříbení a začala se nově formovat pod vedením Filipa Kotranyiho, Martin Škoda zase úspěšně zvládá vyvíjející se dorost.
Významnou pomocí pro náš sbor bylo i nasazení, obětavost a ekonomické myšlení bratra Petra Krásného, který až do nedávné doby měl ještě na starosti rozvíjející se sbory Frýdlant/Nové Město.
Novým krokem pro náš sbor byl několikadenní půst, do kterého jsme vstoupili před volbami do parlamentu. V té době jsme se více na modlitbách přimlouvali nejen za klidný průběh voleb, ale i za celou naši zemi s jejím dalším vývojem. Toto postní a modlitební období bylo zakončeno Modlitební konferencí, která trvala 24 hodin a které se někteří z nás zúčastnili. I letní Křesťanská konference, na které sloužil bratr Terry Virgo z Velké Británie z naddenominační organizace NFI, byla pro nás velkým přínosem. Jeho kázání byla velmi inspirující, odhaloval motivy následování Ježíše a jasně hovořil o křesťanských základech. Mnozí z nás prožili znovuoživení a přijali z toho požehnání.
Praktické změny v našem sboru se týkají našeho sborového domu a jeho přestavby. Starý dům, třebaže stojí na skále, potřeboval generální opravu. Jednotlivé podlahy i trámy byly již značně prohnilé a hrozilo propadnutí. V dolních prostorách byla původně k dispozici jen jedna menší kancelář, ve které však bylo často až 12 lidí najednou. Pracovní podmínky zaměstnanců sboru se tak staly neúnosné. V současnosti máme již dostatek místa pro všechny služebníky, větší počet kanceláří i místností, které slouží ke scházení jednotlivých pracovních skupin - hudební , učitelé a vedoucí nedělní školy, vedoucí domácích skupinek. Místo zde našla i Diakonie Beránek a Misijní škola M.L.Zinzendorfa s ředitelnou i učebnou. Dům tak slouží od časného rána, kdy se scházíme k modlitbám, až do pozdního večera. V současnosti se přízemí ještě dodělává a na podzim počítáme s novou omítkou a zateplením.
Náš sbor navštěvuje také mnoho lidí a to nejen z Čech, ale i ze zahraničí. Mnozí přijíždějí, aby u nás hledali nové podněty a zkušenosti, jiní hledají novou motivaci pro svou práci. A i my se často dozvídáme mnoho nového. Nedávno jsme navázali kontakt se sborem Kaleb ve švýcarském Herisau, který pracuje s lidmi závislými na drogách.
Jsme Bohu vděčni za vše, čím procházíme, co prožíváme, i za Jeho ochranu a pomoc.
LH
sekretářka sboru
"BETLÉM" - středisko diakonie Českobratrské církve evangelické na Jižní Moravě, hledá naléhavě pečovatele a pečovatelky do domova "BETLÉM" pro těžce tělesně postižené lidi v Kloboukách u Brna.
Betlém není ústavem "pro chudáky". Je rodinnou komunitou pro společný život postižených a zdravých lidí, kteří touží žít společně podle Božích přikázání, zvláště podle Ježíšova přikázání vzájemné lásky. Služba postiženým lidem není jednostranná, jedná se o službu vzájemnou: postižení lidé slouží často mnoha způsoby i nám zdravým.
Hledáme odvážné křesťany a křesťanky bez rozdílu vyznání, ochotné sdílet s Boží pomocí život ve společenství a nejméně 1 rok našim tělesně postiženým bratřím a sestrám věrně sloužit.
Vyzýváme zároveň mladé křesťanské muže, aby zvážili před Pánem Bohem možnost vykonání civilní služby jako pečovatelé v našem středisku. Zájemci, které prosíme o rychlou odpověď, mohou po domluvě přijet na 14-ti denní zkušební pobyt.
Naše adresa: Betlém, Císařova 27, Kloubouky u Brna, PSČ 691 72, telefonicky bratr Petr Hejl na tel. č.: 0626/419189 nebo 419489.
Na přípravě semináře se podílejí: SKM, VBH, YWAM a KMS. Vyučovat budou zkušení misionáři a učitelé.
Velká Lhota u Valašského Meziříčí 19. - 23. 9. 1997. Kapacita 40 míst, je možné se zúčastnit pouze části programu, minimálně však 3 dny, nutno upřesnit které.
Cena 800 Kč, placení složenkou, kterou obdržíte s potvrzením vaší přihlášky a bližšími informacemi.
Přihlášky, obsahující jméno, adresu, věk, sbor a souhlas pastora, posílejte do 20.7.1997 na adresu SKM 28. pluku 15, 101 00 Praha 10.
Studijní obor:
SOCIÁLNÍ A TEOLOGICKÁ ČINNOST
Délka a forma studia: 3 roky, denní
Počet přijímaných: 20
Roční příspěvek studenta: 2000 Kč
Kontaktní osoba: Ing. Jaroslav Pípal
Termín uzávěrky přihlášek: II. kolo 10. 8. 1997
Termín přijímacího řízení: II. kolo 26. 8. 1997
Absolvent je připraven pro činnost odborných pracovníků sociální nebo duchovní péče. Příklady uplatnění: sociální kurátor, odborný pracovník v různých oblastech sociální práce, kazatel (pastor), pastorační terapeut, misijní pracovník.
Přijímací řízení: zkouška z jazyka českého, ověření úrovně znalostí z cizího jazyka, který uchazeč studoval na střední škole, test sociální citlivosti, test inteligenční, všeobecný přehled.
Podmínky přijetí: osobní zkušenost víry (přijetí Krista jako osobního Spasitele a rozhodnutí jej následovat a podrobovat se jeho nárokům).
Možnosti ubytování: škola poskytuje ubytování studentů s bydlištěm mimo Olomouc (200 Kč měsíčně).
Stravování: obědy v jídelně mimo školu, snídaně a večeře v domově mládeže.
Vyluštěná slova začínejte psát v políčku s puntíkem,
pište ve směru hodinových ručiček, tajenku přečtete v tučných
dílcích.
Vyluštění posílejte do konce prázdnin na adresu redakce!
Za odpověď na otázku položenou v dubnovém čísle posíláme knížku Zuzaně Nejedlé z Vesce.