DÚLOS
Týden s indiány Šůvá
Oči bdělých zálesáků již v bílých trojúhelnících na obrázku
rozeznaly siluety
teepee - známých obydlí
prérijních (severních) indiánů,
leč dosud neznámého kmene
Šůvá. Několik strojů se již
zavařilo ve snaze objevit sebemenší WWW informaci o tomto
divokém kmeni. Bezvýsledně. Nelze se proto divit,
že tato tristní situace se stala hozenou rukavicí
naší nezávislé informační agentuře
DÚLOS.
Který z traperů se chce odvážit proniknout do
jejich lovišť,
musí mít proklatě nízko připraveny nabité zbraně a nenechat
se zaskočit v nepřipraveném okamžiku.
Našemu reportérovi se jeho odvaha a nejmodernější výzbroj
vyplatila:
aparát Yashica nabitý citlivým materiálem
Konica a výkonnými Nikl-metal-hydridovými sekundárními
články Varta, rovněž tak zánovní rekordér Aiwa s nábojovými
pásy TDK a notebook digital HiNote odvedly poctivou práci.
Vhodně
maskován příslušnými reklamními logy
nepozorovan proniknul v těsné blízkosti hlídek a po týdnu
se vrátil s několika skalpy:
- První úlovek byl dvojnásobný:
pár Kabátů,
ještě za tepla - nad plným ešusem z vlastní svatební hostiny.
- Další trefa mířila přímo do černého: do
Bílé nohy,
šamana kmene. A pak už to nešlo jinak, než si vybrat
na mušku mikrofonu samotného
- náčelníka kmene.
Boj byl urputný, vyrovnaný, dlouhý
a vyčerpávající. Nemaje již sil, které by mohl postavit
rudému muži, stalo se poslední obětí -
- jeho vlastní dítě alias
Black Shadow.
A teď to nejlepší nakonec: Nezemřeli, žijou, přežili moji intervenci
náčelník se šamanem, Kabáti, Černý Stín a všichni další z kmene Šůvá.
Žijí a připravují se na další tábor. Takže reportáž, kterou právě
dočítáte, není od ledu, ale právě horce aktuální! Kdo nevěří - ať
tam běží. Kam - to ví ten, který pozorně četl...
Poznámka pod čarou
To s maskováním
reklamními logy
chápejte jako básnickou hyperpolu. "Zbraně i střelivo"
uvedených značek
skutečně mám používám je, ale ne proto,
že by si u mě ony firmy nějakou reklamu objednaly.
Nelíbí se mi současná záplava reklamy ve formě všudypřítomných
bilboardů, klipů, nechutných obrázků a stupidních sloganů.
Zrovna tak se mi ale nelíbí obavy, se kterými se na
"nekomerční části" Internetu často setkávám - aby uvedení
jména firmy nebo výrobku nebylo bráno jako nepřístojná reklama.
Osobně nemám skrupule, abych zatajoval jména firem,
jejichž výrobky nebo služby používám, a jsem ochoten
se podělit o dobré i špatné zkušenosti, které s nimi mám.
Můžete to brát jako projev mé servilnosti, ze které nemám
ani korunu. Já to beru asi tak přirozeně, jako když
v kovbojce čtu, že hrdinové střílejí z koltů a winchestrovek.
A jestlipak někoho napadne, že svým "winchestrem" v PC dělá
reklamu bájné zbrojařské firmě?
Petr Heřman
(Rozhovory a fotografie pořízeny v létě 1995, na WWW vystaveno
6. května 1996.)
DÚLOS