O dělnících najatých na vinici, 8. a mzdě jejich. 17. Kristus k Jeruzalému jda, smrt svou předpověděl; 20. matku synů Zebedeových spokojil, 29. a dva slepé uzdravil.
1. Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal ^dělníky na vinici svou.
2. Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
3. A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
4. I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, ^dám vám.
5. A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
6. Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
7. Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
8. Večer pak řekl ^pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků ~a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
9. A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
10. Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
11. A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
12. Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
13. On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
14. Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
15. Zdaliž mi ^nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
16. Takť °budou poslední první, a první poslední; nebo =mnoho jest povolaných, ale ÷málo vyvolených.
17. A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:
18. Aj, °vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn ^člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.
19. A °vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ~ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.
20. Tedy °přistoupila k němu matka synů ~Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.
21. Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
22. Odpovídaje pak Ježíš, řekl: °Nevíte, zač ^prosíte. Můžete-li ~píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.
23. Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a °křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž =připraveno jest od Otce ^mého.
24. A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.
25. Ale Ježíš ^svolav je, řekl: °Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
26. Ne ^tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
27. A kdož by koli mezi vámi °chtěl býti první, budiž váš služebník;
28. Jako i ^Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale °aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za ÷mnohé.
29. A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
30. A aj, ^dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
31. Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
32. I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?
33. Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.
34. I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.