O dobrém pastýři, 12. nájemníku, 16. ovčinci, 22. a o rozmlouvání Páně v síňci Šalomounově s Židy, 39. před nimiž potom ujíti musil.
1. Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází ^dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází ~jinudy, ten ÷zloděj jest a lotr.
2. Ale kdož vchází ^dveřmi, pastýř jest ovcí.
3. Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména ^povolává, a vyvodí je.
4. A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
5. Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.
6. To přísloví pověděl jim Ježíš, ale ^oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
7. Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že °já jsem dveře ovcí.
8. Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, ^zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.
9. Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
10. Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.
11. Já °jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř ^duši svou pokládá za ovce.
12. Ale °nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
13. Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
14. Já jsem ^ten dobrý pastýř, a známť ovce své, °a znajíť mne mé.
15. Jakož °mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
16. A mámť i °jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A =budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
17. Protož mne Otec miluje, že já pokládám °duši svou, abych ji zase vzal.
18. Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. °Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To ~přikázání vzal jsem od Otce svého.
19. Tedy stala se opět °různice mezi Židy pro ty řeči.
20. A pravili mnozí z nich: Ďábelství má ^a blázní. Co ho posloucháte?
21. Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
22. I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
23. I procházel se Ježíš v °chrámě po síňci Šalomounově.
24. Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
25. Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, °kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť ^svědectví vydávají o mně.
26. Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
27. Nebo ovce °mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
28. A jáť život věčný dávám jim, °a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
29. Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest °nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
30. Já a Otec °jedno jsme.
31. Tedy °zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
32. Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
33. Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale °pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
34. Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest °v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
35. Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,
36. Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se °rouhám, že jsem řekl: ^Syn Boží jsem?
37. Nečiním-liť °skutků Otce svého, nevěřte mi.
38. Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že ^Otec ve mně jest, a já v něm.
39. Tedy °opět hledali ho jíti, ^ale on vyšel z rukou jejich.
40. I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv °Jan křtil, a pozůstal tam.
41. I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, °cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
42. A mnozí tam °uvěřili v něho.