I k vděčnosti Božích dobrodiní, 3. i k bedlivé pilnosti v následování Krista Pána věrné probuzuje a napomíná svatý Jan, 13. nevýmluvnou nebeskou radostně předkládaje slávu, i svatostí a všemi ušlechtilými ctnostmi stkvící se život Kristův, jehož my skuteční následovníci býti máme, 19. ač chceme-li pravého v něm zůstávání nepřemožený míti důvod.
1. Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom ^synové Boží slouli. Protoť svět ~nezná nás, že jeho nezná.
2. Nejmilejší, nyní ^synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť ~pak, že když se okáže, podobni jemu ÷budeme; nebo *viděti jej budeme tak, jakž jest.
3. A každý, kdož má takovou ^naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.
4. Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; °nebo hřích jest přestoupení zákona.
5. A víte, °že on se okázal proto, aby ^hříchy naše sňal, a ~hříchu v něm není.
6. Každý tedy, kdož v něm zůstává, nehřeší; ale každý, kdož hřeší, ^neviděl ho, aniž ho poznal.
7. Synáčkové, ^nižádný vás nesvoď. Kdož činí ~spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý.
8. Kdož činí hřích, z °ďábla jest; nebo ďábel hned od počátku hřeší. Na toť jest zjeven ^Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy.
9. Každý, kdož se ^narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo ~símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest.
10. Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi. Každý, kdož nečiní spravedlnosti, neníť z Boha, a kdož nemiluje bratra svého.
11. Nebo toť jest to ^zvěstování, kteréž jste slýchali od počátku, °abychom milovali jedni druhé.
12. Ne jako °Kain, kterýž z toho zlostníka byl a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Protože ~skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho byli spravedliví.
13. Nedivtež ^se, bratří moji, jestliže vás svět nenávidí.
14. My víme, že jsme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdož nemiluje ^bratra, zůstáváť v smrti.
15. Každý, kdož ^nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.
16. Po tomto jsme °poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i myť tedy máme za bratří duše své klásti.
17. Kdo by pak měl ^statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak ~láska Boží zůstává v něm?
18. Synáčkové moji, ^nemilujmež slovem, ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou.
19. A po tomť poznáváme, že z pravdy jsme, a před obličejem jeho spokojíme srdce svá.
20. Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko.
21. Nejmilejší, jestližeť by nás srdce naše neobviňovalo, smělou ^doufanlivost máme k Bohu.
22. A začež ho koli ^prosíme, béřeme od něho; nebo přikázání jeho ostříháme, a to, což jest libého před obličejem jeho, činíme.
23. A totoť °jest to přikázání jeho, abychom ^věřili jménu Syna jeho Jezukrista a milovali ~jedni druhé, jakož nám dal přikázání.
24. Nebo kdož ostříhá °přikázání jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť =poznáváme, že zůstává v nás, totiž po ÷Duchu, kteréhož dal nám.