DÚLOS /
Jednota bratrská /
Bible Kralická -
Nový Zákon -
Obsah NZ
B I B L Í S V A T Á
TO JSOU VŠECKA SVATÁ PÍSMA
STARÉHO I NOVÉHO ZÁKONA
PODLE VYDÁNÍ KRALICKÉHO
Z LET 1579-1593
BLAHOSLAV
_____________________________________________________________
V PRAZE LÉTA PÁNĚ 1954
K novému vydání připravil Dr P. J. Chráska s Dr M. Kaňákem
a spolupracovníky
Vydalo Ústřední církevní nakladatelství v edici Blahoslav.
Vytiskly Středočeské tiskárny n.p., Praha II, Hálkova 2.
(1. X. 1953)
__________
ÚVODEM K JUBILEJNÍMU VYDÁNÍ
BIBLE KRALICKÉ.
"Ptejte se na Písma, nebo... tať svědectví vydávají o mně"
z Evangelia Janova (5,39) platilo skoro všeobecně v křesťanské
církvi až do konce V. století. Jedině v samém Písmu bylo totiž
možno hledati a nalézati podstatnou oporu proti mocnému vlivu
mnohdy nekřesťansky smýšlející gnose i proti příliš pohádkovému
znění tradice. Jedině Písmo, zatím stabilisované v kánon
příslušného počtu knih
starozákonních a
novozákonních, mohlo
čeliti i do budoucna rozumářství hellenismem rozrušeného světa
i romantismu tehdejších synkretistických mysterií. Jedině
z Písma dalo se očekávati, že i nadále poplyne ona živá míza
křesťanské lásky, víry, ušlechtilosti a mravnosti do těla
stárnoucí církve, které již dlouho chybělo prvotní nadšení
z marně očekávané parusie božského Utěšitele. Proto všechno to
láskyplné lpění církevních učitelů na Písmu jako jediném prameni
o Boží pravdě, v Kristu zjevené a jeho ústy tlumočené světu! "Na
Písmo toliko majíce zření, nikoho neposlouchejte, když vám
z něho důkazů nepodává", volá zaníceně mučedník Justin (+ 167)
v apologetickém Dialogu s Triphonem. A téměř jeho ústy vyzývá
církevní Otec Basilius (+ 379) v Knihách proti Eunomiovi
křesťany, aby dobře srovnávali řeči učitelů z Písem, a jen které
se s ním shodují, přijímali, opačné pak zavrhli! "Neboť zřejmým
důkazem nevěry jest, když se nepřijímá, což psáno". Cařihradský
biskup Jan Zlatoústý (+ 407) pak přímo již ukazuje, že
"povinností všech křesťanů jest opatřiti si bibli, onen pokrm
a lékařství duše, zvlášť
Nový Zákon, v němž nejpotřebnější učení
obsaženo jest", neboť "chceš-li upevněn býti u víře, jen k Písmu
se obrať!" Leč další pětisetletý vývoj církve, v němž ke své
škodě ztrácela především pečeť bezvýhradné pokory a místo ní
přijala pyšný hierarchismus a nucený dogmatismus, kráčel tak
zřejmě proti Kristovu duchu obsaženému v bibli, že Písmo
přestávalo býti oporou církve. Naopak, bible v rukou křesťana
stávala se spíše nebezpečnou zbraní proti upadlé církvi. Proto
asi církev nijak ráda neviděla, dostávala-li se bible do
veřejného majetku křesťanů; obmezovala její rozšiřování
a nejednou se zásadně postavila proti tomu, aby biblický text
byl nejširším vrstvám ještě více zpřístupněn překladem
latinského úředního znění do jazyků národních.
I. Česká bible před kralickými překladateli.
Pokřesťanění českého národa datuje se do druhé poloviny IX.
století v souvislosti s misií slovanských věrozvěstů Konstantina
a Metoděje ve Velké Moravě. Dovršuje se však teprve o pět set
let později, až s prvními překlady bible do českého jazyka. Plné
půl tisíciletí tedy minulo od počátku křesťanské éry u nás, než
mohl dosáhnouti své mety národ, jenž byl takřka předurčen
k hlubšímu náboženskému životu. Proč tak dlouhé rozpětí?
Z mnohých odpovědí stačí jediná odpověď papeže Řehoře VII.
(1073 - 1085), kterou dal českému knížeti Vratislavovi na jeho
žádost o povolení slovanské liturgie dne 2. ledna 1080, nazývaje
český požadavek "marnou zbrklostí", které by mělo býti násilím
zabraňováno pouze proto, že lidu některá místa Písma musí
zůstati nepřístupna. Církev římská jako jiným překladům nepřála
ani českému překladu Písma. Ustoupila-li během doby od svého
zamítavého stanoviska, pak jedině proto, že tento ústupek stal
se v jejím zájmu i u nás nezbytný. Ženské kláštery české
vynutily si překlad žaltáře, to jest bohoslužebné knihy pro
hodinky klášterní. Ze starších českých překladů takového žaltáře
do češtiny jest zvlášť důležitý t. zv. žaltář Klementinský
a nejstarší překlad Proroků. V nich se obráží průpravná práce
překladatelská z náhodných gloss zejména z t. zv. žaltáře
Glossovaného a přípisků v jiných žaltářích a jejich zlomcích
(Musejní, Brněnský, Wittenberský, Poděbradský atd.), aby samy
později sloužily spolu s t. zv. evangeliáři neboli správněji
lekcionáři za podklad pro nejstarší český překlad t. zv. bible
první recense, v níž do úplnosti celému staršímu překladu české
bible chyběl asi ještě překlad Janovy Apokalypsy. Z vzácných
biblí nejstarší recense jest dochována t. zv. bible Olomoucká,
bible Třeboňsko-Litoměřická (Zmrzlíkovská), jež vznikla mezi
lety 1409-1416, bible Hlaholská z r. 1416, psaná hlaholským
písmem v klášteře Na Slovanech, bible Musejní a Nový Zákon
t. zv. Mikulovský, zatím co krásná bible Leskovecká neboli
Drážďanská byla r. 1914 zničena při požáru v Lovani. Již tyto
bible první recense ve svém celku nepochybně vznikaly asi pod
vlivem autority Husovy, určitě však v okruhu Betlemské kaple
brala svůj původ t. zv. bible Malá z r. 1406, jež tvoří přechod
k biblím t. zv. recense druhé neboli k biblím Husovým. Mezi ně
se obvykle počítají dvě bible, příznačné pro dobu husitskou,
která si bibli oblíbila více než kterákoliv doba před ní, totiž
t. zv. bible Táborská, o níž se vypravovalo, že ji psala nějaká
táborská mlynářka, a bible Šafhúzská, kterou tradice přiřkla
přímo Husovi, ač v poslední době mluví se o ní dokonce
v souvislosti s recensí třetí, k níž mostem jest t. zv. bible
Padařovská z let 1432 až 1435. Ostatní bible, které v hojné míře
vznikaly v druhé polovině XV. století, jako bible Pernštýnská
z r. 1471, bible Dlouhoveská z r. 1475, bible Nymburská z r.
1462, bible Kladrubská, bible Hodějovská, bible Talmberská
a jiné, náležející již t. zv. recencsi třetí, ne-li dokonce
recensi čtvrté, dosud blíže neurčené. V řadě českých biblí
poněkud zvláštní místo zaujímá překlad Starého Zákona z r.
1440, psaný pro mlynáře Tomu z Kutné Hory, jenž jest spolu
s iluminačně odlišným Starým Zákonem s kreslenými miniaturami
uložen mezi rukopisy pražské universitní knihovny.
Bible z druhé poloving XV. století představují vlastně asi
konečnou úpravu českého biblického překladu, který skoro ve
stejném čase přešel do českých biblí tištěných. Vzácným
prvotiskem české bible jest t. zv. bible Pražská z r. 1488, ač
ji předchází již r. 1475 vydaný Nový Zákon. Druhé tištěné vydání
celé české bible bylo uskutečněno r. 1489 v Kutné Hoře, a proto
tato bible se nazývá biblí Kutnohorskou. Zvláštního samostatného
vydání dočkaly se též Žalmy, které vyšly do r. 1500 asi dvakrát;
bohužel, z tohoto dvojího vydání zachoval se toliko jediný
exemplář, t. zv. žaltář Bakalářův. Na počátku XVI. století byla
vydána českým nákladem v cizině t. zv. bible Benátská z r.
1506, krásná svou typografickou i ilustrační výpravou. Z dalších
vydání tištěné české bible jest třeba zde uváděti již jen tisky
nejdůležitější, jako byla celá bible t. zv. Kapíhorská neboli
Severínova, pořízená v letech 1529 až 1537 tiskařem Pavlem
Severinem z Kapí Hory. O kritické vydání řeckého textu
novozákonního od Erasma Rotterdamského pokusili se opříti r.
1533 čeští překladatelé Nového Zákona Petr Gzela a Beneš Optát.
Podle originálních textů překládal celé Písmo měšťan Jan
Vartovský z Varty. Jeho rukopis posloužil však pouze pro vydání
Matoušova Evangelia z r. 1532, zatím co ostatní jeho překlad se
po smrti Vartovského r. 1559 ztratil. Roku 1540 vyšel ještě
český překlad celé bible a pak i zvlášť překlad Nového Zákona
u tiskaře Eilchtalera v Norimberku. Když roku 1549 vytiskl první
vydání své bible Jiří Melantrich Rožďalovský z Aventina, zahájil
tím imposantní řadu vydání českých biblí. Až do r. 1577 vydal
Melantrich celkem pět vydání biblí (1549, 1556, 1560, 1570
a 1577), a poněvadž se Sixtem z Ottersdorfu podnikl ve starých
překladech určité změny, byly jeho bible nazývány potupně
"Melantriškami". Po smrti Melantrichově r. 1580 přešla brzy jeho
tiskárna do rukou rodiny Adamů z Veleslavína, neboť r. 1586
zemřel i Melantrichův syn Jiřík. Daniel Adam z Veleslavína
i jeho syn Samuel pokračovali ve vydávání Melantrichových biblí
a tak z Veleslavínovy dílny pochází též poslední pražské vydání
české bible před bitvou bělohorskou z r. 1613.
V době, kdy vycházela krásná obrázková vydání biblí
Melantrichových, postoupilo biblické studium tak dalece, že
"Melantrišky" byly vzhledem k řeckým a hebrejským originálům
biblickým po stránce kriticko-textové vlastně již zastaralé.
Textové kritice vyšel vstříc již Optát, Vartovský a do určité
míry i Sixt, avšak nejvíce ji měli na zřeteli Bratří čeští hned
u svých prvních vydání Nových Zákonů z r. 1518 a 1525,
pořízených v Mladé Boleslavi péčí Mikuláše Klaudiána a Jiříka
Štyrsy. Ovšem teprve poměrně klidné zajištění tiskařské práce
bratrské po přenesení jejich tiskárny na Moravu mohlo vydati
biblické tisky české v tiskařské i jazykové úpravě u nás dosud
nevídané. Jim nemohly se nakonec vyrovnati ani tak vědecky
význačné tisky, pořízené českou prací, jako byla r. 1599
v Norimberce tištěná dvanáctijazyčná polyglotta Hutterova ve
svém velkém i malém vydání, neboť zatím od r. 1564 vznikl na
Moravě znamenitý překlad Nového Zákona od biskupa Jednoty
bratrské Jana Blahoslava, vydaný v r. 1568 znovu ve zdokonalené
formě a v r. 1593 přejatý i do celého slavného překladu
biblického t. zv. Kralické Šestidílky, jež se stala
nejvýznačnějším činem literárním v t. zv. Rudolfově zlatém věku
písemnictví českého mezi lety 1576 až 1620.
II. O vzniku a vydání bible Kralické.
Již v době t. zv. předchůdců Husových (Konrád Waldhauser, Milíč,
Matěj z Janova, Tomáš ze Štítného) stávala se hlavním těžištěm
českého národního snažení bible. Lid toužící po opravě hluboko
kleslé církve hledal den po dni toužebněji tento nevysychající
pramen čistého, evangelicky prostého a řádného života, neboť za
zmatků doby byla norma věčného ducha Kristova jediným pevným
základem tam, kde selhávala lidská organisace středověké církve.
Lid chtěl Písmu rozuměti, proto shledával takřka s neuvěřitelnou
trpělivostí všechny ony starší, porůznu rozptýlené a kusé české
překlady Písma ze žaltářů, evangeliářů, lekcionářů a vytvářel
z nich komplet českého překladu bible, celek arci velmi
různorodý a nestejných kvalit. Tím byl položen základ k českému
překladu bible t. zv. první recense, která ovšem nemohla
vyhovovati již na př. Husovi a jeho stoupencům, zakládajícím své
výklady více nebo méně na biblické kritice textu Písma. Jen
příliš záhy vypuknuvší spor s církví zabránil Husovi, aby sám
nepodnikl úplnou revisi českého překladu bible; přesto však se
jí asi zúčastnil aspoň nepřímo, radou a výkladem po pravdě
dychtícím svým stoupencům a posluchačům, kteří si opravovali své
staré texty tam, kde jim to jejich Mistr naznačil. Tak se asi
stal Hus nepřímo původcem druhého českého znění Písma t. zv.
druhé recense. Když po Husově mučednické smrti pro pravdu Písma
svatého lid český se začal chápati Husova odkazu, t. j. Písma,
a četl je, přemýšlel o něm a vykládal si je, došel nejednou i na
místech, na něž Hus neupozornil, k přesvědčení, že jest nutno
český překlad Písma v zájmu pravdy a srozumitelnosti změniti.
Tím byl položen základ ke třetímu znění českého překladu bible
neboli k t. zv. třetí recensi. Když pak se po r. 1457
organisovala Jednota bratrská jako společnost budovaná zcela na
řádech a životě biblickém, stal se prvním předpokladem zdaru
těchto vznešených zásad řádný, do všech podrobností podaný
překlad bible v jazyce každému srozumitelném, jenž by jako
zrcadlo korigoval každé hnutí, každý počin a každé slovo Bratří.
Poněvadž Bratřím šlo pokud možná o přesnost a určitost především
v poznání učení Kristova, obrátili svůj zřetel nejprve k Novému
Zákonu, a přesvědčivše se o malé spolehlivosti všech jeho
dosavadních překladů, latinského znění Vulgáty nevyjímajíc,
rozhodli se překládati přímo z kritických, tehdy již hojněji
vydaných textů originálních. Práce té, tak namáhavé, chopil se
na úřední vyzvání Jednoty její vzdělaný biskup Jan Blahoslav.
S "pilností a tak, jak nejlépe mohl a uměl na ten čas", vydal
dne 19. července 1564 svůj znamenitý překlad Nového Zákona, jímž
překonal všech šestnáct již starších překladů českých nejen
kritickou přesností ve slově, ale též uhlazeným slohem a hojnými
výklady. Překlad měl takový úspěch, že byl již r. 1568, a to
v ještě pečlivější úpravě, vydán znovu.
Úspěch i radost z dokonalé práce při překládání Nového Zákona
podnítily ještě samého Blahoslava k touze, aby stejně pečlivě
byl opatřen pro Jednotu též překlad Starého Zákona. Dal se
pravděpodobně opět sám do horlivé práce překladatelské, ale při
opatřování, srovnávání a vyjadřování textů hebrejských narážel
na takové technické obtíže, že bylo nad jeho síly překlad
dokončiti. Předčasná smrt Blahoslavova r. 1571 přerušila pak na
čas jím započaté dílo, a ačkoliv Blahoslavův nástupce v úřadě
biskupském br. Ondřej Štefan získáním několika spolupracovníků,
na př. M. Albrechta z Kaménka (+ r. 1617), br. Lukáše Helice (+
1613), se pokusil dílo dokončiti, překládání brzy uvázlo, neboť
zatím r. 1577 zemřel i br. Štefan a ivančická tiskárna bratrská
v nastalém pronásledování Bratří se octla ve vážném nebezpečí.
Teprve pomocníku a nástupci Štefanovu br. Eneášovi se podařilo
překlad Starého Zákona dokončiti, ovšem jedině tím, že nejprve
r. 1578 dal přenésti bratrskou tiskárnu do bezpečnějších Kralic
na panství bratrských pánů Žerotínů a pak hojnějším doplněním
počtu spolupracovníků i jednotnou redakcí díla tak rozsáhlého.
V čelo překladatelské práce byl postaven jako redaktor br.
Izajáš Cibulka (+ 1582) se sídlem v Ivančicích, jemuž dle
určeného pořadí zasílali zpracované části překladu br. Jesen
z Lipníka (+ 1594), sám br. Eneáš z Ivančic (+ 1594), br. Jan
Efrajm z Prahy (+ 1600), br. Jiří Strejc (+ 1599) a br. Jan
Kapito (+ 1589), jenž zrevidované příspěvky ihned dodával do
tisku výbornému správci bratrské tiskárny br. Zachariáši
Solinovi (+ 1596).
Tak se podařilo, že již r. 1579 vyšel první
svazek proslulé Šestidílky (Knihy Mojžíšovy), r. 1580 svazek
druhý (Jozue až Ester), r. 1582 svazek třetí (Job až Píseň
Šalomounova). Náhlá smrt redaktora br. Cibulky r. 1582 sice
vydávání bible na pět let přerušila, ale vytrvalostí br. Eneáše,
jenž se asi sám ujal nadále redaktorství díla, vyšel r. 1587
svazek čtvrtý (Proroci), r. 1588 svazek pátý (Apokryfy) a po
určitém váhání o překladu Nového Zákona vyšel r. 1593 v úpravě
br. Jana Němčanského (+ 1598) jako šestý a poslední svazek
bratrského překladu bible
Blahoslavův Nový Zákon. Veliké dílo
celé generace - bible Kralická - bylo dokončeno! V ní bylo dáno
českému národu bohatství nepřeberné, pravý poklad slov
i moudrosti, jejž po stránce theologické zhodnotil na př.
v "Kšaftu" Jan Amos Komenský takto: "Pán Bůh (dílu) tomu tak
požehnal, že málo jest ještě národů, kteříž by tak pravdivě,
vlastně a jasně svaté proroky a apoštoly v svém jazyku mluvící
slyšeli", a o němž se vyjádřil osvícenec Josef Dobrovský, že
"máme ve vydání tomto knihu klasickou, kterou by se Čechové
slušně spravovati mohli", chtěje tak oceniti především
filologický význam bible Kralické.
Druhé vydání bible Kralické vyšlo v jednom svazku menších
rozměrů již r. 1596 a bylo opatřeno rejstříky od br. Vodičky.
V témž roce byl znovu vydán též Nový Zákon Blahoslavův. Opraven
a doplněn br. Zachariášem Aristonem, dočkal se r. 1601 ještě
jednoho vydání.
Tehdy už se však začínal též připravovati tisk
foliové, jednosvazkové bible Kralické bez poznámek, jenž byl
uskutečněn r. 1613. Toto poslední vydání kralické stalo se
později základem mnoha vydání dalších, pobělohorských to vydání,
tištěných, bohužel, Bratřími v exilu v cizině. O tato vydání
bible Kralické se zasloužil její zkrácenou miniaturní úpravou r.
1658 v Amsterodamě poslední biskup Jednoty Jan Amos Komenský,
pojmenovav tuto bibli Manuálníkem, a po něm věrnými otisky celé
bible zvláště Václav Kleych, Jan Liberda, Daniel Krman, Jan Th.
Elsner a jiní. Z těchto vydání pobělohorských, tištěných porůznu
v Halle, Brucku, Lubně, Lipsku a Berlíně, zvláštní zmínky
zasluhují vydání hallská z r. 1722, 1745, 1766, protože se stala
základem vydání bible Prešpurské z r. 1787, biblí z r. 1808
a 1829-32, vydaných Jiřím Pálkovičem, bible Berlínské z r. 1807
a znovu r. 1813, i vzácnější ještě bible Kysecké z roku 1842.
III. Vliv Kralické bible na pozdější překlady biblí českých.
Kralická bible byla brzy uznána za vzor české řeči spisovné.
Její mluvy se dovolávali nejen spisovatelé z řad Bratří, ale též
spisovatelé utrakvističtí, luteránští, ba i katoličtí. Nemůžeme
se proto diviti, že jejímu vlivu neunikly ani pozdější překlady
českých biblí, a i když jejich ráz byl sebekatoličtější, jejich
mluva sebevýlučnější, jejich forma sebecírkevnější, všechny
v podstatě se při nejmenším textově opíraly o bibli Kralickou
všude tam, kde těžké čtení originálu zkomolilo latinské
převedení Vulgáty a znemožnilo tak řádný překlad do jazyka
národního, u nás samozřejmě českého. A tak všechna pobělohorská
vydání katolických biblí, jako jesuitský překlad bible t. zv.
Svatováclavské v prvním nákladu z let 1677 až 1715 i v druhém
nákladu z r. 1769 až 1771, dále překlad Durychův a Procházkův
z r. 1786 a 1804, překlad Poláškův a Ditrichův, později Bezděkův
a Frenclův, i překlad Sušilův atd., stály více méně pod vlivem
bible Kralické.
Když totiž jesuita Matěj Václav Šteyer (+ 1692) se svým řádovým
bratrem Jiřím Konstancem (+ 1673), bývalým protestantem, a za
technické spolupráce jesuity Jana Barnera (+ 1708) pracovali na
překladu bible Svatováclavské, opírali se o bibli Benátskou z r.
1506, o dvě rukopisné bible a - kde si nevěděli s překladem
latinského textu Vulgáty rady -, odvážili se sáhnout ke kacířské
bibli Kralické. Že tomu opravdu tak bylo, svědčí nepřímé doznání
obou překladatelů v Předmluvě k bibli Svatováclavské, kde
doslovně praví o bratrském překladu, že "zdá se míti na
některých místech dobrý a Písmem míněný smysl s dobrou češtinou
...", a pak hlavně důkaz ze srovnání obsahů a poznámek
Šestidílky s katolickým textem starozákonních proroků
a novozákonních epištol Pavlových, Petrových, Janových
a Apokalypsy a s ním souvisící připomínky v Předmluvě
překladatelů bible Svatováclavské ke čtenáři, kde jest uvedeno,
že "některá slova, která jiní v textu položili a k lepšímu
vyrozumění Písma Svatého sloužiti mohou, místy s jinými
znameními jsou přisazena ...".
František Faustin Procházka (+ 1809) vydávaje r. 1778
s Fortunátem Durychem na vyzvání císařovny Marie Terezie Nový
Zákon, řídil se nejprve zcela jen biblí Svatováclavskou. Když
však brzo viděl, že jest v ní mnoho chyb a omylů pro neznalost
řečtiny, hebrejštiny a i češtiny u jejích překladatelů,
opravoval v ní o své újmě, kdekoliv a pokud mohl. Opravy ty
provedl z větší části podle textu bible Kralické, o které pak r.
1782 napsal, že "vlastenecká řeč česká nemá nic výtečnějšího nad
onen poklad, kterýž Bratří z řeckého a hebrejského textu první
ze všech nesmírnou patnáctiletou prací vyvedli...". Když pak r.
1786 Procházka již sám přikročil k vydání Nového Zákona, čerpal
z bible Kralické ještě více. V Předmluvě k svému překladu tehdy
napsal: "Nebojte se soudu polo a méně učených..., že některému
starému čtení způsobu (t. j. bratrskému) před latinským obecným
jsem přednost dal...". Ovšem, když r. 1804 vydával bibli po
třetí - nyní již celé Písmo - pokročil v církevních hodnostech
tak, že bylo by bývalo pod jeho důstojnost přiznat to, k čemu se
jako prostý řádový profesor hlásil zcela veřejně, že totiž
v nejednom případě se při svém překladu opřel o bratrskou bibli
Kralickou, ač srovnání obou textů nás o tom nenechává ani dost
málo na pochybách.
Bible zvaná Česká z r. 1851, po druhé vydaná r. 1857, má za
základ bibli Procházkovu z r. 1804 a tím přejala do sebe i text
bible Kralické. Bible vydaná Frenclem a Desoldou r. 1864
dovolává se jako svých předloh bible Benátské z r. 1506, bible
Pražské z r. 1537, bible Norimberské z r. 1540, bible
Svatováclavské z r. 1677 až 1715 a Procházkova Nového Zákona
z r. 1788. Kralická bible, z níž bylo též mnoho čerpáno, jak
dosvědčuje srovnání, jest pominuta mlčením. Innocenc Antonín
Frencl (+ 1862), jenž zpracoval z bible část starozákonní až do
Přísloví, opírá se většinou o bibli Kralickou všude tam, kde pod
čarou záhadně mluví o hebrejském významu překládaného slova. Jan
Nep. František Desolda (+ 1885), pokračovatel Frenclova vydání
bible, opírá se při svých slovních formulacích též nejednou
o kralický text biblický. Bible zvaná Bezděkova se v textu i ve
výkladech blíží Kralické Šestidílce ještě více. Prof. Šmaha o ní
napsal, že "jest co do textu zcela a zplna bible šestidílná
Kralická". Moravský překladatel František Sušil (+ 1868) pak
upravil svůj biblický překlad, jak dosvědčuje (r. 1866) v úvodu
do Nového Zákona, dle správné zásady, že "starý překlad (t. j.
bratrský) zachoval, pokud stačiti se zdál...". Při tom správně
měl na zřeteli, že Bratří při překladu mohli se opříti
o kritické texty polyglotty Komplutenské, Antorfské, on však měl
již za podklad nejmodernější pečlivé texty, na př. Lachmannův
a Tischendorfův. V tom byl hlavní pokrok jeho překladu, ač si
musíme přiznat, rozbíráme-li kriticky oba texty, že bratrští
překladatelé překládali někde texty srozumitelněji česky, než
jak činil učený Sušil.
Od konce XIX. století vzniká stále větší zájem o nový, dobrý,
moderní mluvě přizpůsobený překlad bible z původních jazyků
hebrejského a řeckého. Z českých překladatelů a upravovatelů
Písma vynikají zvláště Mlčoch, Sýkora, Borový, Lenz, Hejčl,
Sedláček, Dvořák, Hrozný, Heger, Karafiát, Žilka, Souček, Kovář,
Merell, Col, Sicher, Šrámek atd. Posuzovati však jejich překlady
a jejich textové vztahy k bibli Kralické vlastně se již vymyká
z rámce posuzování bezprostředního vlivu bible Kralické na
překlad českých biblí.
IV. K našemu vydání bible Kralické.
Pořadatelé tohoto vydání Kralické bible ujali se s radostí
významného úkolu, dáti dnes do rukou českého věřícího člověka
Písmo svaté, aby mu bylo ukazatelem cesty k budování opravdové
zbožnosti a zároveň mravní oporou k plnění všech úkolů, které
před něho staví nově se rodící svět sociální spravedlnosti
a vytouženého míru. Věřící člověk, který bere své náboženství
opravdově a vážně, neobejde se bez tohoto průvodce svého
vnitřního života. Platí tu v plné míře slova českého předchůdce
Husova, učeného "pařížského Mistra" Matěje z Janova, jenž
napsal, že bible je to, kterou si zamiloval a kterou nazval
přítelkyní a nevěstou svou, ano matkou, a která neodstoupila od
něho až do stáří a kmetství, ani na cestě, ani doma, ani
v zaměstnání, ani v prázdni.
Jubilejní rok 1953, kdy uplyne 360 let od dokončení tisku
posledního svazku Kralické Šestidílky, je k našemu novému vydání
podnětem nad jiné naléhavým a čestným. Bylo k němu použito textů
Kralické bible, které připravila a vydávala Česká biblická práce
v Kutné Hoře v letech 1940, 1945 a 1952 bez starých kralických
výkladů a poznámek, se závěrečnými
vysvětlivkami jmen vlastních,vah a měr.
Čtenář tak dostane proslulou Kralickou bibli z let
1579-1593 v jednom svazku, a to ve větší části nákladu
i s Apokryfy. Vydáváme text, předmluvu k prvnímu dílu, úvody
k jednotlivým knihám, sumy nad kapitolami a konkordancie;
označení jednotlivých částí kapitol a nedělních čtení a epištol
jest vyjádřeno v našem textu tučnými písmeny na začátku verše.
Kraličti dbali, jak sami poznamenávají, aby "text český byl
čistý, vlastní, srozumitelný, obyčejný, vážný". Do textu také
vědomě a zúmyslně, což by se v původním nenalézalo, přidáno
není, i když "byla o to péče, aby i nejmenší slovíčko, bez něhož
řeč česká buď zdála by se neplná neb nesrozumitelná,..... menší
literou do textu položeno bylo". Tato slova, která Kraličtí
tiskli menší literou, jsou v textu našeho vydání vytištěna
kursivou. Vydáváme text v novodobém pravopisu, zvlášť pokud se
týče délek samohlásek; tvaroslovné odchylky necháváme, rovněž
v psaní souhlásek, zejména některých skupin souhláskových,
zachováváme způsob starobylý. Pokud se týče změn v textu, drželi
jsme se zásady, kterou si dali při vydávání bible Kraličtí, aby
byl text "srozumitelný", a nahradili jsme pouze slova dnes
nesrozumitelná nebo ta, která dnes znamenají něco jiného,
a v těch případech užili jsme, pokud to bylo možné, výrazů,
které mívají Kraličtí na okraji nebo jimiž přeložili tato slova
jinde.
Biblí Kralická z let 1579-1593 jest po druhé světové válce ve
svém celku vydávána nyní vlastně ponejprv. Jest dílem veliké
lásky a péče vydavatelské i podpory se strany odpovědných
činitelů našeho lidově demokratického státu, kteří tím vycházejí
vstříc náboženské potřebě věřící části českého lidu; v mračnech
nově hrozících bouří válečných jest i tento čin znamením našeho
úsilí o mír, o jehož možném zabezpečení jsme pevně přesvědčeni
a pro nějž z hlubin opravdové své víry společně všichni
pracujeme. Kéž by tedy tato kniha byla českému věřícímu člověku
tou každodenní oporou v jeho pracovním úsilí, Slovem potěšení
a posílení po jeho práci a cestou k Bohu v Ježíši Kristu.
V Praze, léta Páně 1954.
VYDAVATELSTVO
DÚLOS /
Jednota bratrská /
Bible Kralická -
Nový Zákon -
Obsah NZ